Trocha pravdy na začátek týdne

, , 6 comments

Nebudu lhát, dost se v tom babrám. Dlouho mě štvalo, že nemám čas blogování a čtení knih tak, jako kdysi. A pak mi to došlo. Jako kdysi. Myslím, že kamenem úrazu bylo si myslet, že přesun na novou stránku mi zaručí nový start a tak nějak možnost vrátit se ke starým kolejím a dělat to, co mě vždycky bavilo - číst a psát. Akorát jsem si v tomhle myšlenkovém pochodě zapomněla uvědomit, že když jsem před 6 lety začínala psát blog o knihách, bylo to za naprosto jiných okolností:

  • okolnost č.1: Bylo mi patnáct. Byla jsem mladá a naspídovaná. 
  • okolnost č.2: Měla jsem spoustu volného času, který jsem trávila čtením knih a pobíháním za chlapcem, se kterým jsem samozřejmě měla plány do konce života. Děsně vážný vztah. A rodiče o tom nevěděli. Takže všechno na tajňačku.
  • okolnost č.3: Co si budem, můj příjem byl na nic. A knihy byly drahý. Dostat knihu a navíc o ní psát, to bylo super. 
  • okolnost č.4: Byla jsem na gymplu, kde mojí největší starostí bylo napsat ráno na koleni úkol do angličtiny. 
  • okolnost č.5: Měla jsem pár známých, hromadu knih a místo, kde jsem se mohla vypsat. A virtuální kamarády. Je super mít virtuální kámoše. Protože Vás znají jenom tak, jak se odprezentujete na svých stránkách. Tedy jako "v poho" lidi, jak jinak. 
No jo, ale už to není, co bývalo. S hrůzou si uvědomuju, že mi za měsíc bude jedenadvacet a jediné, co můj svět drží pohromadě, je povlečení s Darth Vaderem (já vím, soo nerdy) a skutečnost, že v neděli večer, když přijedu na byt, mi lednice zeje prázdnotou. Což je tak trochu na nic, ale řekla bych, že člověk musí být přípraven na všechny nástrahy světa. 

Co z toho ale plyne? Hlavně to, že je na čase přiznat si, že takhle to nepůjde, že jsem jiná, než jsem bývala před lety a že pokud chci psát, pak musí veškeré příspěvky začít psát mé dvacetileté já, nikoliv ta bláznivá puberťačka, kterou jsem bývala. A aby to bylo možné, je nutno začít s některými věcmi od znova. Kdo jsem tedy dnes? 



Studuji Právnickou fakultu v Brně na Masarykově univerzitě, dva roky zpátky jsem se přestěhovala do Brna a od té doby pendluju mezi Prahou a Brnem. A nemůžu si vybrat, kde to mám radši. Pojem "doma" nabral jiných rozměrů. Pojem šalina se zařadil do mého slovníku. Společenská sebevražda v Praze, nutnost v Brně. Miluju studium na právech. Někdy, když skončí všechna sranda a jde do tuhého, si říkám, že je to můj konec a že takovou hromadu...věcí se nikdy nenaučím, ale pak si vzpomenu, co všechno je v sázce a hecnu se.

Dva roky zpátky jsem se přidala do evropského spolku studentů práv ELSA a od té doby jsem ani jednou nezalitovala svého rozhodnutí. ELSA mi dala hromadu zkušeností, poznala jsem skvělé lidi, z nichž mnohé mohu nazvat přáteli, díky ELSA jsem získala pocit sounáležitosti, pocit, že někam opravdu patřím.

Co ale ta ELSA vlastně je? ELSA, nebo European Law Students' Association je evropská  asociace studentů práv, která vznikla před 35 lety a sdružuje 40 000 studentů práv z celé Evropy. Účelem je poskytnout příležitost pro mezinárodní projekty, zvýšení právního vzdělání a osobní rozvoj studentů práv. Dělí se do několika sekcí - Akademické Aktivity, Semináře & Konference a STEP, což je takový malý Erasmus, který má tu výhodu, že se na něj může vyjet v neomezeném počtu. Dále tu jsou Moot Courty, tj. simulované soudní spory světového rozměru či letní školy. To vše pořádají studenti práv. Každý den v roce, ve svém volném čase, bez jakéhokoliv platu.

A tak nějak jsem se stala členem téhle obrovské asociace, začala pořádat akce malého i velkého rozměru, dostala se do zahraničí na mezinárodní akci, kde se sešlo na 400 studentů práv z celé Evropy a rozhodla se po dvou letech působení kandidovat na Presidenta ELSA Brno. A tak nějak to vyšlo. Což je neuvěřitelné, skvělé, ale zároveň trochu děsivé, jelikož je to neplacená pozice, která požírá čas neuvěřitelným způsobem (asi jako práce na plný úvazek), což znamená ještě méně času na knihy, než tomu bylo doposud.

Ale tohle je teď můj život, má cesta, kterou jsem si zvolila a nemyslím si, že by to bylo špatné rozhodnutí. Je na čase se posunout zas o kousek dál, rozšířit si obzory, zkusit něco nového. Je tedy možné, že tu nebude každý týden recenze na knihu, ale pokud bude, určitě bude stát za to :-))). Ráda bych však psala o tom, co mě obklopuje teď - o mém životě, o koutech, do kterých se rozhodnu vydat, o projektech, které bych ráda začala. Upřímně doufám, že na mě nezanevřete a že se stále budete na stránky vracet, i když to tu nebude jen a čistě o knihách. :-)

6 komentářů:

  1. Týno, držím palce, ať se ti daří! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Vojto! :-) Myslím, že ty nejvíc ze všech mi budeš rozumět, někdy se to tak prostě stane :)

      Vymazat
  2. Jsi husta a uzasna pani prezidentko! Urcite si rada prectu i vsechno mimo knihy, co delas, kde delas, jak delas, prava, brno, jen do nas :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji zlato :-* To jsem moc ráda, že aspoň někdo to bude číst :D :D

      Vymazat
  3. Ty víš, že tě podporuju a držím pěsti, aby ti vyšlo vše, za co bojuješ a aby tě to dělalo šťastnou. Takže jen tak dál a neztrácej elán :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. <3 Já vím! A za to jsem ti moc vděčná! Děkuju za podporu! :)))

      Vymazat