V nohách mám už tisíc mil...protože se nevyznám v mapách

, , 6 comments
If we were meant to stay at one place, we'd have roots instead of feet, he said. 

 Když jsem před více než rokem dočítala Na hraně zapomnění od J. A. Redmerski, vyslovila jsem přání být alespoň trochu jako Camryn Benettová - vymanit se ze stereotypu života, sbalit si svých pět švestek a odjet. Po loňském experimentu ve Španělsku jsem letos zvolila trochu jiný způsob. Ačkoliv jsem původně chtěla znovu na au-pair, uvědomila jsem si, že tohle políčko už jsem si ve svém seznamu odškrtnula a není tak třeba ho znovu opakovat. Je čas posunout se dál, zkusit něco nového.

Takovou příležitostí byla letní škola v Portu, na kterou mě nakonec vybrali, a tak jsem s radostí mohla začít kupovat letenky a balit kufry. Obojí samozřejmě dopadlo trochu jinak, než jsem si to představovala v hlavě. Letenky byly drahé a kufry jsem balila v den odletu. Pokud jsem něco zapomněla, určitě na to brzy přijdu.

Po několika hodinovém letu (tedy přesněji po Strážcích Galaxie a několika dílech Arrow) jsem přistála v Lisabonu a odtamtud přesedala směr Porto. Ačkoliv bylo půl druhé ráno místního času, hlavní organizátorka letní školy se mi zaručila, že budu mít odvoz, a tak jsem si nemusela dělat starosti s přesunem do bytu. Abych byla upřímná, dost mi poklesla brada, když na mě v hlavní hale čekali dva mladí (a docela i sliční) chlapci se zaparkovaným Jaguárem (a ne, nemám na mysli to zvíře) :-D To jsem opravdu nečekala.

Do bytu jsem se dostala po druhé ranní a rovnou padla do hostitelské postele. Abych tohle ještě uvedla na pravou míru -  přijela jsem o pár dnů dříve před začátkem letní školy a rozhodla se nejít do hostelu, nýbrž zkusit lidmi opěvované airbnb.com. Tam jsem si našla ideální byt/pokoj, napsala majitelce, zaplatila, dostala pokyny a mohla se těšit na novou - a levnější - zkušenost.

Ráno mě na stole čekala snídaně, a po ní jsem se vydala do útrob města. Porto je skutečně krásné místo, myslím, že jsem nikdy na žádném podobném místě nebyla. Je tu spoustu starých domů, u kterých se zachoval původní vzhled, díky čemuž jsem mohla obdivovat různé vzory a barvy kachliček na domech. Lidé jsou tu navíc velmi milí a ochotní, každý se mi snažil vysvětlit, ať už rukama, nohama nebo portugalsky (když neuměl anglicky), cestu na metro. Když si nevěděli rady, zavolali dalšího a dalšího...

Díky ochotě lidí, mapě, kterou jsem uzmula v turistickém centru, a botám, kterým jsem na poslední chvíli dala přednost před žabkami, jsem se mohla potulovat městem a objevovat zajímavá zákoutí města. Za každou cenu jsem se chtěla vyhnout památkám, jelikož je máme naplánované na příští týden a navíc jsem chtěla poznat Porto i jinak - přes lidi, jídlo a historky.


To druhé se vyřešilo okamžitě, když mě přepadl hlad. Ačkoliv na internetu je spousta tipů, kam zajít, hlad v tu chvíli vyhrál, a tak jsem zapadla do první cenově dostupné restaurace v centru a dala si to, kde bylo označení "tradiční pokrm". No jó, turista. Číšník byl velice milý a ve finále, když jsem chtěla platit, se přede mnou objevil se sklenkou portského jako pozornost podniku. Jak jsem jen mohla odmítnout? :-)


Najezená a spokojená jsem se odvalila pryč a mířila na sraz té "nejhorší prohlídky". The worst tour je název projektu, který vznikl jako vzpoura proti klasickým, nudným prohlídkám, spočívajících v návštěvách památek. Konec konců, město se může poznávat i jinými způsoby. Byla jsem zvědavá, o co jde, a tak jsem napsala a obratem mi bylo sděleno místo a čas. Žádné poplatky, tour je gratis, ale dobrovolným příspěvkům se bránit nebudou.

Na místě čekala malá skupinka čítající 5 lidí. Prohlídka mohla začít. Náš průvodce, Pedro, nám svou lámanou angličtinou ukazoval město v naprosto jiném světle: rozpadlé budovy, které nikdo nechce, vysvětloval nám, jak se staví typický domek, ukázal nám alternativní způsoby využití neobyvatelných míst (za dobré slovo majitel pozemku rozdělí půdu a nechá tam zájemce pěstovat si zeleninu, ovoce či květiny) a také nás zavedl na místa, kde se objevují povedené graffiti, u kterých však chybí autor. Bylo to vskutku poučná a zajímavá prohlídka, která mě přinutila se na věci dívat i z jiné perspektivy. Najednou to nebyly jen kostely, náměstí a pláže. Byla to i odvrácená strana mince.




6 komentářů:

  1. Skvělý článek, tyhle tvoje cestovatelské zápisky mě vážně baví číst. :) A závidím ti, v Portugalsku jsem ještě nebyla. Taky si řikám, že je občas fajn zkusit něco nového, ale někdy k tomu člověku chybí ta odvaha (nebo peníze :D).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! To jsem ráda, říkala jsem si, jestli ty kecy bude někdo číst :-D Já kupodivu taky ne, tak si to užívám. Až budou peníze, seber odvahu a někam se vydej, uvidíš, je to skvělý pocit...takový jistý druh revolty proti stereotypu :D

      Vymazat
  2. Ta prohlídka musela být super! Ty graffity vypadají hodně dobře, zajímalo by mě, jestli je něco podobného i v Praze. Vím jen o tom, že tu je něco jako tour s bezdomovcem po podsvětí Prahy, ale do toho se mi upřímně moc nechce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tour s bezdomovcem po podsvětí? To je hrozný :D Ještě by ti napíchali nějaký drogy a bylo by po srandě :D Bys v tom podsvětí zůstala :D

      Vymazat
  3. Zajímavá prohlídka :D a takové cestování by mě také bavilo :). Mimochodem jsem se koukla i na ty zprostředkovací webovky, díky za tip :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě to bavilo, ale možná že lepší nějakého parťáka, jinak začne být po čase smutno :-)

      Vymazat